Jdi na obsah Jdi na menu

Tohle Vás určitě dojme - ale hezky-:)

13. 6. 2018

Milí čtenáři,

dnes se s Vámi chci podělit o zajímavý, řekla bych až srdce rvoucí, článek. Na tento článek jsem narazila při čtení knihy: Jak získávat přátele a působit na lidi, autor Dale Carnegie. Je to článek, který vás 100% chytne takříkajíc za srdce. A to o to víc, pokud jste sami rodiči.

stesti.jpg

Dejte si prosím čas a dočtěte až do konce. Jakkoliv tento článek vypadá dlouhý. I když vím, že většina z Vás s tímto problém mít nebudewink.

Autor sám zařadil tento článek do své knihy na základě přečtení článku v novinách. Článek se stal poté součástí několika kurzů, používaly jej některé vysokoškolské časopisy.

Je to vlastně jakási zpověď, uvědomění. Otec ho píše pro svého malého syna. Tento článek pohnul po svém zvěřejnění mnoha srdci. Nyní máte možnost si ho přečíst také Vyblush

OTEC ZAPOMÍNÁ
(W. Livningston Larned)

wallpaper-3295190__340.jpg

Poslouchej synku. Vyprávím to, zatímco ty zde spíš, ručku skrčenou pod bradou a světlé kučery jsou přilepené na tvém zpoceném čelíčku. Sám jsem se vkradl do tvého pokoje. Zrovna před chvilkou, když jsem si v pracovně četl noviny, mnou projela vlna výčitek. S pocitem viny jsem přišel k tvé postýlce.

A myslele jsem na toto, synku: Byl jsem na tebe příkrý. Vynadal jsem ti, když ses oblékal do školy, že ses po umytí sotva dotkl ručníkem vého obličeje. Volal jsem tě k zodpovědnosti za to, že sis nevyčistil boty. Vztekle jsem reagoval, když jsi některé své věci rozházel po podaze.

U snídaně jsem také na tobě hledal chyby. Něco jsi polil. Drobky ti padaly mimo talíř. Dával jsi lokty na stůl. Máslo na chleba sis namazal moc tlustě. A když sis začal hrát a já jsem se chystal na vlak, obrátil ses, zamával mi a volal "ahoj táto". Já jsem se zamračil a odpověděl: "Dej ramena dozadu!"

A celé to začalo nanovo odpoledne. Když jsem přicházel domů, sledoval jsem tě, jak klečíš a hraješ kuličky. Měl jsi v ponožkách díry. Ponížil jsem tě před kamarády, když jsi musel kráčet přede mnou domů. Ponožky stojí peníze - a kdyby sis je musel kupovat sám, byl bys na ně opatrnější! Představ si to, synku - to ti řekne vlastní otec!

Později - pamatuješ - když jsem si četl v pracovně, jsi přišel plaše, se zamračeným pohledem v očích. Když jsem přes noviny vzhlédl, netrpělivý, že mě rušíš, zaváhal jsi u dvěří. "Co chceš?" vyštěkl jsem.

Neřekl jsi nic, jen jsi rychle přicupital, objal mne pažemi a dal mi pusu. A tvé malé paže se přitiskly s citem, kterému snad sám Bůh dal rozkvést ve tvém srdci a který překoná i chlad a uvadlost. A pak jsi odešel, klapaje po schodech.

Ano, synku, krátce poté mi noviny vypadly z rukou a přeběhl mě horečnatý mráz. Co jsem si to navykl? Hledat chyby, napomínat - tím jsem se ti odměňoval za to, že jsi chlapec. Ne proto, že bych tě nemiloval. Ale proto, že jsem vyžadoval příliš mnoho od tvého mládí. Měl jsem na tebe stejný metr jako na sebe.

A přitom máš tolik hezkých a dobrých vlastností. Tvé srdéčko je velké jako svítání nad rozlehlým pohořím. Ukázals to svým přirozeným impulzem rozběhnout se a dát mi pusu na dobrou noc. Nic víc se toho večera nestalo, synku. Přišel jsem ve tmě ke tvé postýlce a klečel zde zahanben!

To je však slabá náplast. Vím, že tomu ještě nemůžeš rozumět, kdybych ti to řekl, až se probudíš. Ale od zítřka budu opravdovým tátou! Uzavřeme bratrství. A budu s tebou trpět a budu se s tebou smát. Ukousnu si raději jazyk, než bych vypustil z pusy netrpělivá slova. Jako evangelia se budu držet zásady: "Je to přece ještě chlapec - malý chlapec!"

Obávám se, že jsem si tě už představoval jako muže. Ale teď, když tě vidím, synku, skrčeného v postýlce, je mi jasné, že jsi ještě dítě. Včera tě ještě maminka nosila v náručí, tvou hlavu na svém rameni. Žádal jsem příliš mnoho. Příliš mnoho.

 

Autor knihy dále píše:

Muselo uplynout několik desítek let, než jsem konečně pochopil, že není správné uplatňovat automaticky na druhé svůj systém hodnot. Kolik spořivých manželů vytýká manželkám utrácivost! Je to pro ně jasné - "když neutratím já, proč bys měla utrácet ty". "Když jsem já pro těsný manželský vztah, nesmíš být pro volný vztah ani ty!" Každý jsme přece jin, každý máme svůj systém pravd. Ano, je dobré poohlížet se při výběru životního partnera a přátel po lidech s velmi podobnými žebříčky hodnot. Ale když později zjistíme, že to více nebo méně nevyšlo (většinou to nevychází více), nedá se už žádným tvrdým prosazováním nic změnit.

Mám sto chutí napsat článek obdobný Lardenovu a nazvat jej "Manžel zapomíná". A mohl by vzniknout i text "Přítel zapomíná" nebo Milenka zapomíná". Ale chci to nechat povolanějším.

A já, Markéta Šírková, dodávám:

Věřím, že Vás tento článek pohladil po duši. V mnohých případech vehnal slzy do očí. Jsou to slzy uvědomění. Nestyťe se za ně a nechte je plynout. Volně stékat. Vyplavují z vás dosud neuvědomělou bolest.

Někteří z Vás si po přečtení těchto vět, vzpomenou na některé situace ze svého vlastního dětství. Jak se toto výše popsané dělo vám. Vaši rodiče Vás soudili a neustále hledali chyby. Ano, to v jejich přesvědčení dělali v dobré víře, že Vás tak ženou vpřed. Ve víře, že Vás tím vybičují k větší aktivitě. Ale opak je pravdou. Zaseli velkou bolest.

Anebo si zkrátka vybavíte někoho dalšího, kromě svých dětí, koho jste se snažili vtěsnat do svých představ. Je to takříkajíc náš lidský nešvar. Ale mám pro Vás dobrou zprávu: Dá se změnit!

Když už jsme u těch dětí, tak já sama vždycky říkám, že každý rodič vychovává své děti pouze tak, jak je zrovna připraven. Tak nejlépe, jak mu to zrovna jde. Děti si vybírají své rodiče. Rodič ukazuje dítěti život pozemský a děti mají naopak nás rodiče vracet k životu duchovnímu. Připomínají nám, jaké to je, být opět bezstarostný. Od srdce se zasmát.

Přestaňme odsuzovat lidi za to, jací jsou či naopak nejsou! Snažme se je naopak pochopit. Dát každému svobodu. Přestaňme soudit ostatní, jestli dělají něco tak či tak, když my jsme zvyklí dělat to takto. Nakonec, když se oprostíte od svých pravidel, objevíte novou cestu, která je zpravidla lepší a radostnější nežli ta vaše stávající.

Vzpomeňme si teď na své nejbližší okolí, děti, partnery, přátele, kolegy a přehodnoťme svůj postoj k nim. Pokud přestaneme soudit a hodnoti ostatní kolem nás, stane se svět krásnějším místem pro nás všechny. A my sami pak budeme šťastnější, svobodnější.

Dejte hned teď sami sobě slib

Ode dneška přestanu kritizovat, soudit, porovnávat. Přestanu si stěžovat.

PS: Chcete také změnit své myšlení? 

eBook: Jak se naučit ovládat své myšlenky

Přeji krásný den všem, 

w24b9356-upraveny2.jpgMarkéta Šírková, Váš osobní kouč a průvodce

email: marketa.sirkova@mekouzelneja.cz
www.mekouzelneja.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář